Hospoda je někdy potřeba, ale…

Když se jde s kamarády do hospody, je nám do zpěvu. Těšíme se a jsme plni očekávání. Pokud jsou naši kamarádi „vykukové“, zpravidla je jim jedno, v jakém stavu budou z hospody odcházet a váš stav, ten je jim volný ještě víc. Nutno podotknout, že vaše cesta domů se může proměnit doslova v hororovou houpačku. Všechno vidíte nejméně dvakrát a nic není na svém místě. Máte pocit, že plavete, létáte, a třeba takové obyčejné schodiště je doslova horskou dráhou.

Proč nemyslíme na handicapované vždy a všude?

Pro zdravého člověka není překážka v chůzi žádný problém. Přelezeme, podlezeme, obejdeme, překročíme. Stále častěji se ale setkávám s problémem, který musí zcela jistě trápit lidi, kteří mají omezenou hybnost. Buď jsou na vozíku, nebo mají berle, nebo jsou jinak pohybově omezeni a každá překážka je problém. Společnost chce takové lidi začlenit so společnosti a do určité míry jejich postižení chce, aby se o sebe starali sami. Když jim ale do cesty kladou překážky, když i obyčejný schod je pro ně problém, je to pro ně opravdu velmi těžké.